Současnost

Kláštěrní kostel nahradil kostel v pseudogotickém slohu, postavěný v letech 1903 – 1906 a vysvěcený 21.10.1906 na vyvýšenině v sousedství orlovského náměstí. Kostel je ozdobou širokého okolí, je unikátní svou velikostí i použitým materiálem železobetonových kleneb.

kostel a schody

Bohužel už v 80. letech tohoto století, v souvislosti s těžbou černého uhlí a celkovou společenskou situací, kostel natolik zchátral, že hrozila demolice. Za jeho další existenci vděčíme již zesnulému ThDr. Antonínu Huvarovi, faráři farnosti a čestnému papežskému prelátovi, který společně s několika farníky kostel zejména staticky zabezpečil stažením základů. Kostel dostal novou fasádu a střechu, byl vymalován a původní nedostatečná výdřeva, chránící kostel proti důlním vlivům, byla vyměněna. Odstraněna úplně byla až na počátku působení Mgr. Pavla Cieslara, faráře farnosti a děkana karvinského děkanátu, který v letech 2000 – 2005 provedl celkové statické zabezpečení kostela instalací táhel v dalších dvou úrovních. Začal s opravou fasády, dokončil opravu schodiště a kostel z valné části na své náklady vymaloval. V opravách exteriéru kostela – fasády, střechy a okolí – od r. 2005 pokračoval stávající farář a karvinský děkan Mgr. Martin Pastrňák, O. Cr., který rovněž pořídil dva nové zvony do severní věže. Na podzim roku 2012 byly celkové opravy kostela slavnostně dokončeny.

Kulturní památka

Farní kostel Narození Panny Marie se schodištěm a čtyřmi sochami je zapsán na státním seznamu kulturních památek. Jedná se o monumentální pseudogotickou trojlodní stavbu s transeptem a dvouvěžím v průčelí z let 1903 – 1906 s původním gotickým presbytářem z roku 1466. Jde o jednu ze slohově nejčistších novogotických stavebních úprav v kraji a výraznou pohledovou domninantu celého okolí. V interiéru se uplatňují křížové klenby, sloupy nesoucí klenbu hlavní lodi a boční tribuny, jejichž poprsně kryjí slepé arkády s lomenými oblouky. Presbytář z dřívějšího klášterního kostela je nevelký, vysoký, praoúhlý prostor bez oken, s křížovou klenbou se svorníkem a závěrou tvořeným čtyřmi kápěmi.

Ke kostelu na pahorku vede ze Starého náměstí široké boční schodiště, po jehož stranách jsou umístěny čtyři sochy a uprostřed podesty kříž s korpusem Krista. V dolní části proti sobě sv. Benedikt a sv. Josef, v horní sv. Hedvika a sv. Jan Nepomucký. Sochy vznikly zřejmě ve stejné dílně, po dvojicích na zakázku v letech 1863 a 1871.

Kříž s Kristem

kříž s Kristem

Socha sv. Josefa, pěstouna Páně

Kvalitní dílenská práce z roku 1863. Na nízkém hranolovém soklu s datací je umístěn asi 2 m vysoký podstavec, který má boční volutová křídla s reliéfní větévkou květů a na čelní straně v rokajovém rámu motiv hořícího srdce a kříže. Na tomto podstavci je osazena socha světce v životní velikosti: prostovlasý vousatý muž  v dlouhém řasnatém rouchu drží v pravé ruce květ lilie, na levé ruce Ježíška, k němuž sklání pootočenou hlavu.

Socha sv. Benedikta, patrona Evropy

sv. Benedikt

Kvalitní dílenská práce z roku 1863. Na stejně utvářeném soklu a podstavci jako u prozěší sochy je osazena figura v životní velikosti: prostovlasý vousatý muž oděný v mnišském šatě pozvedá hlavu k nebi, levou ruku má položenou na hrudi, pravou přidržuje k boku přitisknutou rozevřenou knihu.

Socha sv. Heviky, patronky Ostravsko-opavské diecéze

Kvalitní dílenská práce z roku 1871. Socha světice v životní velikosti na obdobně tvarovaném soklu a podstavci. Podstavec má však na čelní straně reliéfní motiv hořícího srdce a v rámu ze dvou zkřížených ratolestí. Vlastní socha je komponována jako volně stojící postava ženy oděné v plášť, který si přidržuje oběma rukama. Hlavu s korunou kněžny otáčí doleva ke kostelu, stejně jako celé tělo s nakročenou pravou nohou.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Kvalitní dílenská práce z roku 1871. Na stejném soklu a podstavci jako protější socha je umístěna socha prostovlasého světce v tradičním kněžském rouchu. Pokleká a stáčí celé tělo vpravo ke kostelu. Pravou rukou drží na hrudi kříž, levou přidržuje k tělu rozevřenou knihu.

 (Zpracováno podle: PhDr Jiřina Pavlíková – Metodický materiál Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, 1986)